Během mé první návštěvy Švédska před několika lety jsem si ihned všimla jedné zajímavosti – malých lampiček, které stály téměř v každém okně, do kterého jsem se podívala. Nehledě na to, jestli to byl rodinný dům, byt, hotel nebo kavárna, v okně byla lampička. Uvažovala jsem proč to, a tak jsem se zeptala přímo u zdroje – mého švédského partnera. A víte, co jsem se dozvěděla? Ano, tušíte správně, vůbec nic. Nikdy si nevšimnul, že mají lampičky v oknech a že v Čechách, kde tehdy bydlel více než pět let, je v oknech nemáme. Nezbývalo mi, než začít pátrat na vlastní pěst.
Možná si říkáte, co je na lampičkách v oknech tak zajímavého a proč se jimi vůbec zabývat. Měli byste ale vidět, co se stane večer, když se všechny rozsvítí. Vytváří tak nádhernou atmosféru, že jsem věděla, že alespoň jednu budeme mít doma také. (Přivezla jsem nám tenkrát dvě a k dnešnímu datu máme tři krásné lampičky, které se pravidelně rozsvěcí a dělají radost nám i našim sousedům).
Při pátrání po původu lampiček v oknech jsem narazila na starý příběh, který vypráví o tom, jak po setmění vycházejí dobří i zlí duchové a procházejí se po světě. Pokud je v pokoji tma, může každý duch volně vstoupit dovnitř. Ale když rozsvítíme lampičku v okně, prý to znamená, že vítáme jen dobré duchy. Já mám ráda pohádky. Švédové také, ale zároveň mají velmi praktický důvod, proč dávají světlo do oken. Je jím nedostatek světla v chladných měsících, které začínají v říjnu a končí v dubnu.
Jak jistě víte, Skandinávie má přes zimu v porovnání se střední Evropou relativně málo denního slunečního světla. Čím více na sever se vydáte, tím hůř. A pokud překročíte polární kruh, zažijete jeden měsíc ve tmě a šeru. Není se proto čemu divit, že lidé ve Skandinávii díky tomu zacházejí se světlem pečlivě, láskyplně a sofistikovaně, aby si ho ve svých obydlích udržovali a přinášeli co nejvíce. Je to i jeden z důvodů, proč ve Skandinávii nenajdete záclony v oknech, protože záclona brání pronikání světla dovnitř domu.
Místo záclon rozsvěcují v okně lampičku. Ta jednak zabraňuje vidět z venku dovnitř a zároveň poskytuje světlo v pokoji, které stačí k základnímu pohybu, orientaci a provozu. Nemusejí tedy rozsvěcet jakékoliv další silnější světlo, ušetří energii, přírodu a také bez záclon nebudou v plně rozsvícené místnosti jako rybičky v akvariu :-).
Ve Švédsku jsem detekovala dva základní typy těchto lampiček – stojací a zavěšené. Stojací lampičky jsou na parapetu okna a typicky mají bílá stínítka. K mé radosti ale narazíte i na různě barevná a s pestrými vzory. Ty jsem nicméně viděla především jako součást interiéru – stojící na menším stolku v rohu či v chodbě. A zavěšené lampičky. Ty visí buď od stropu nebo z okenního parapetu tak, aby skončily v 1/3 nebo 2/3 výšky okna – tedy ve zlatém řezu. Kromě lampiček v okně, najdete v interiéru Švédů celou paletu drobných světel, lampiček, svíček větších či menších,… jednoduše světlo v každém tmavším rohu.
Nechcete se také, jako já, inspirovat a přidat si také lampičku do okna?
